Každodenní rituál moci.
Každý den v táboře se opakuje: budíček, nástup a odchod do práce. Z ledového baráku se vychází ještě do větší zimy. Kdo se opozdí, dostane ránu – ne od dozorce, ale od pohaněče, vězně pověřeného dohledem, samozřejmě kriminálníka.
Vězni stojí v řadě a poslušně čekají na sčítání a táborovou modlitbu. Každé vybočení z řady je trestáno. Jeden z kápů obchází brigády a počítá vězně – všichni započtení musí pokleknout. Každý ví, kde má stát. Nebo neví — a to se pozná. Brigády se řadí, čísla zní, tváře jsou bez výrazu, jen drkotají zuby. Nástup odděluje noc a den, naději od další směny.
Vězni stojí v řadě a poslušně čekají na sčítání. Každé vybočení z řady je trestáno. Jeden z kápo vězňů obchází brigády a počítá vězně- všichni započtení musí pokleknout. Každý ví, kde má stát. Nebo neví — a to se pozná. Brigády se řadí, čísla zní, tváře jsou bez výrazu. Nástup odděluje noc a den, naději od další směny.
Cíle scény
- poslouchat rozkazy
- Hráč musí dorazit do prostoru před branou a zařadit se. Pokud se opozdí, má problém - jde po něm pohaneč a mlátí ho do té doby, než se nezařadí ke své brigádě. Na nedodržení formace reagují spoluvězni)
- Dochází ke sčítání, při kterém je hráč nucen pokleknout (sledujeme pozici headsetu)
Sdělení
Hlavním cílem je ukázat denní rutinu vyžadování poslušnosti a každodenní ponižování. Hráč se z počátku ocitá v prázdném baráku a na nástup přichází pozdě. Je napomínán a musí reagovat – herní systém sleduje hráčův pohyb a odpovídá na jeho chování.
Scéna pracuje s tlakem kolektivu, konformitou a disciplínou. Tlak na vězně se neodehrával jen mezi vězni a dozorci, ale především v samotných pracovních četách a skupinách. Hráč si zažije na vlastní kůži, co znamená neuposlechnout rozkaz. Jelikož známe pozici hráčova headsetu, jednoduše vyhodnotíme, zda hráč na nástupu při sčítání poklekl nebo ne. Jakýkoliv pohyb mimo povolení je trestán. Dochází zde k testování sociální konformity. Pokud hráč při sčítání nepoklekne, nebo se nezařadí do formace, ostatní na to reagují agresivními výhružkami, dokud hráč neprovede požadovanou akci.
Reálie
V samotném baráku, odkud hráč vychází, je téměř sám – stále vyspává kriminálnický kápo, ale ten nemusí pracovat. Ostatní vězni jsou již na nástupu. Večerní nepořádek je pryč, všechno oblečení mají vězni na sobě.
Z nástupu je vidět celý tábor – vězeňské baráky, jídelnu, samotku, umývarnu. Hráč tak získává představu o velikosti tábora. Na nástupu zároveň vidí, kolik vězňů je v táboře a kdo všechno je v táboře vězněn. Kdokoliv. Kromě pakanů, kteří tvoří elitu tábora, zde může vidět mladistvé a velmi staré vězně. Hodně vězňů je zmrzačených. Stále ještě nevyšlo slunce – jsme za polárním kruhem a den je zde velmi krátký. Tábor je obehnán plotem z ostnatého drátu, který doplňují ještě další dva pásy ohrazení. V každém rohu je strážní věž s reflektory. Ven se dá projít pouze branou se strážnicí.
Nástup doprovází táborová “modlitba” :
„Vězni, pozor! Z pětistupu do pětistupu nepřebíhat, neroztahovat tvar, nezůstávat pozadu, za pochodu nemluvit a nekouřit! Jediný krok z kolony vlevo či vpravo eskorta považuje za pokus o útěk a střílí bez varování!“
Pro učitele – otázky k diskuzi
- Ranní nástup- kolik je hodin?
- Rozdíl mezi denním a nočním barákem?
- Kolik vězňů bylo v táboře?
- Najdete samotku?
- Co se děje při nástupu? Co je jeho účelem?
- Jaké pocity ve vás vyvolává čekání bez kontroly nad situací?
- Kde dnes můžeme pozorovat rituály moci a podřízení?
- Kolikrát denně byl nastup prováděn?
