Kontext
I zde jsi v zóně, ohraničeném prostoru, který nesmíš opustit. Místo ostnatých drátů jej červenými praporky vytyčily dozorci – ti se ohřívají u ohně již mimo zónu. Pokud bys ji opustil, zastřelí tě bez varování. Ale nemáš důvod ji opouštět, není kam utéct. Jediné, co se po tobě chce, je makat! Důležité je pouze splnění plánu a nestálé zvyšování produktivity. Svou prací splácíte dluh své vlasti! Plnění plánu určuje denní norma. Ta je tím jediným, na čem záleží. Musí se plnit! I přesto, že jsi nemocný a zesláblý – na tohle místo jste pochodovali dvě hodiny, které se ovšem do práce nepočítají – vždyť také nepracuješ. Pak ještě dvě hodiny zpět do tábora. Ale to je ještě v nedohlednu. Říkalo se, že naprosto sžíravých bylo prvních šest hodin práce, ty zbývající – třeba dalších šest, nebo i osm, člověk už ani nevnímá strávené v jakémsi delíriu. Vracíš se pozdě večer. Na spánek tak zbývá jen pár hodin a kolikrát stejně nesmíš, prostě z hladu.
Práce v lese je jednou z nejhorších vůbec. Na každého připadá odtěžit 10 m3 dřeva, což je obrovská hromada. Běžně se stávalo, že po celodenní úmorné dřině bylo spočítáno splnění normy ani ne na 30 %. K večeři jste tak dostali sotva kůrku chleba a nic víc. A zítra znova, stejné množství práce – nebo i více, když si včera pracoval málo. Jak máš plnit normu, když jsi vyhladovělý, zesláblý na smrt tak, že usínáš za chůze? To nikoho nezajímá. Z člověka to vysaje veškerý život a začíná pomalu chcípat. Není schopen vnímat, myslet, mluvit, natož pracovat. V lese jen tupě hledí do ohně a nikdo ho do práce už nedonutí, i když ho mlátí hlava nehlava. Tihle chcípáci jsou ale ještě pořád součástí tvojí party, i oni musí splnit stejnou normu. Přitom neudělají nic! Jenže! Norma se počítá na celek, na celou partu! Makáte tak i za ně! Bude to stačit ke splnění alespoň 100 %? Tušíš, že ne. Pokud jsi schopný práce, prostě makej! Běda ti, jak to budeš flákat. Ne dozorci, ale vlastní kamarádi tě zmlátí. To oni budou kvůli tobě o hladu. Tolik vězňů už to dohnalo k naprostému zoufalství, že si radši ruku usekli, jen aby nemohli pracovat a dostali třeba lepší práci. Sebemrzačení bylo v gulagu časté, ovšem také přísně trestané – přeci sabotovali výrobní plán, odmítli plnit normu!
Komuniké
Tato situace vysvětluje ad absurdum plánované hospodářství – norma je v táboře vším, byla uplatněna na vše, podle jejího plnění každý vězeň dostává jídlo; ovšem nevyhodnocuje se pouze jeho práce, ale práce celé pracovní brigády, což byl jeden z nejefektivnějších prvků kontroly vězňů – ti se pak kontrolují a do práce popohánějí navzájem; v obecné rovině tak scéna prezentuje kolektivní kontrolu davu jakožto jeden z prvků totalitního systému.