Nástup

Kontext

Každý den je stejný – budíček, nafasování trochy jídla, nástup, odchod do práce. Promrzlý z prochladlého nočního baráku musíš na ještě větší mráz. Pokud se opozdíš, zmlátí tě pohaněč, tedy další kriminálník. Ti totiž vše mají na povel a honí do práce ostatní. Dozorci se tímhle neobtěžují. K osvětlenému prostoru před branou se schází prakticky celý tábor, bez ohledu na jejich zdravotní stav. Vězni jsou zde spočítání (právě proto se řadí do pravidelných formací, aby to ti sotva gramotní kriminálníci vůbec spočítali) a vyslechnou si tzv. táborovou modlitbu: „Vězni, pozor! Z pětistupu do pětistupu nepřebíhat, neroztahovat tvar, nezůstávat pozadu, za pochodu nemluvit a nekouřit! Jediný krok z kolony vlevo či vpravo eskorta považuje za pokus o útěk a střílí bez varování!“ V gulagu nejsi jednotlivec, nejsi nic. Trest pro tebe je trestem i pro ostatní. Pokud nebudeš dodržovat pravidla, tví spoluvězni ti to spočítají – nechtějí kvůli tobě do korekce – je to ten barák v rohu, pod strážní věží, v němž je několik cel. A ty jsi na nástup přišel pozdě, zbytečně jsi na sebe upozornil – dostali jste rozkaz posednout do podřepu – na bobek. Udělej to!

Možná tě zaujme, že mezi vězni se nachází i množství dětí či náctiletých – i ti byli součástí běžných táborů a zpravidla pro ně platily stejná pravidla ohledně pracovního výkonu. V takto drsném až zvráceném prostředí se pak (logicky) nakonec družily s kriminálníky, od nichž získávaly benefity. Pokud má člověk hlad, udělá cokoliv. Na oplátku tak pro ně dělaly, co se jim řeklo – ano, fungovaly i jako kriminálnické konkubíny…).

Komuniké

Scéna demonstruje totální kontrolu společnosti, a to „v ideálním případě“ nad všemi aspekty života; svobodná vůle jedince v totalitním systému neexistuje, stát chce určovat i to, čemu lidé smějí věřit; součástí je tak i komplikovaný vztah komunismu s církví a jejím perzekvováním (díky autentickému výrazu táborová modlitba).